JAK  VNÍMÁME  ENERGII

 

 

      "Vyhni se všemu zlému, dělej to, co je dobré, očisti své vlastní myšlenky. To je sdělení probuzených."                                                                                                                  Dhammapada, verš 183                                     

 

      Za hranicí vnímání pěti smyslů jsou další světy, které nás ovlivňují. Pochopíme-li neviditelné energie, mohou nás zanést kamkoliv budeme chtít.

     Svět, který známe, se můžeme naučit vnímat novým způsobem, který nám odhalí hlubší tajemství. Můžeme se naučit vnímat energie, které jsme nevědomě převzali.

     Ke vnímání světa patří také schopnost vnímat neverbální zprávy, které se šíří všude kolem nás. Kdykoliv si všimneme negativity, máme schopnost ji léčit, pomáhat lidem, vyvíjet se, rozšiřovat kolem sebe pozitivní energii a změnit povahu svých osobních vztahů.

     Jsme jako rádio. Můžeme přijímat pouze to, na co jsme vyladěni. Během celého dne nás ovlivňuje mnoho energií a zároveň jsme vysílací stanicí s určitou frekvencí uzpůsobenou naší mysli. Proto způsob, jak vnímáme a reagujeme na naše myšlenky během dne, nás usazuje v naší realitě a vytváří základnu, v níž je tato realita tvořena. Protože jsme jako to rádio, můžeme se naučit vyladit a přijímat jakékoliv informace, které chceme.

     Vedle našich pěti smyslů máme i schopnost vnímat energii. Využíváme ji, ať už jsme si toho vědomi či nikoliv. Na základě tohoto vnímání energií činíme i svá rozhodnutí. Vše kolem nás je nabité našimi myšlenkami a energií.

     Kdykoliv se napružíme nebo jsme rozladěni, zafunguje magnetická síla, která nám způsobí další problémy. Když se však uklidníme, soustředíme a usmějeme se ve svém srdci i na tváři, nebudeme si zakládat na negativní energie, které by se nám jinak projevily v budoucnosti.

     Každý z nás čte energie určitým způsobem. Někteří vidí barevné aury, jiní vnímají energie druhých pomocí pocitu, který z lidí mají nebo jako myšlenku, která nás v daný okamžik napadne. Můžeme říci, že člověk je dokonalým systémem uzpůsobený pro vnímání energií. Čím lépe vnímáme energii, tím jasněji uslyšíme své vnitřní vedení a vyšší moudrost.

     Všichni nepřetržitě vysíláme myšlenky a obrazy, které se od nás do prostoru šíří k druhým lidem. Chceme-li si vědomě tvořit svou realitu, je důležité začít si své myšlenky a mentální obrazy stále více uvědomovat. Když se vylaďujeme na ostatní, otevřeme svá srdce a vnímáme je naplněni láskyplnými myšlenkami, nikoliv kritikou. Když k lidem přistupujeme tolerantně a od srdce s nimi soucítíme, získáme od nich mnoho oboustranně prospěšných podkladů.

     Chceme-li energie vnímat přesně, je bezpodmínečně nutné si uvědomit a přijmout, že různí lidé myslí různě a mohou mít o své realitě odlišné představy, než máme my. Tolerance znamená akceptovat nerůznější pohledy na věc a milovat lidi takové, jací jsou. Otevřeme-li se nejrůznějším přesvědčením a představám, budeme sami daleko flexibilnější a méně ztuhlí.

     Mnoho lidí se uzavírá do své vlastní existence. Naučili se, že svět funguje jen jedním způsobem a z tohoto pohledu jej vždy vidí.Tato zkostnatělost jim brání nacházet nové možnosti svobodné volby a oblasti osvobození se. Jsou to lidé, kteří se pohybují pouze ve svých zaběhaných kolejích. Nejsou ochotni cokoliv měnit, i když jim v životě spousta věcí nefunguje.

     Čím více jsme si vědomi sebe samých, tím méně se nás dotýkají vnější vlivy. Totéž platí i naopak. Čím méně si uvědomujeme sami sebe, kým vlastně jsme, tím více vnějších energií nás ovlivní. Lidé vysílají energii nepřetržitě a každý má své jedinečné vysílání této energie. Tak jako dva lidé nemají stejné otisky prstů, tak nemají dva lidé stejný vysílací kód své energie. Každý, koho potkáme, nás ovlivňuje jiným způsobem a má na nás určitý vliv.

     Tak například pokud se při setkání s nějakým člověkem předkláníme, svou energii vydáváme a snažíme se dostat do jeho prostoru. Pokud se zakláníme, vyhýbáme se jeho energii, která na nás působí příliš silně. Pokud sedíme nebo stojíme zpříma s vyrovnanými rameny, jsme v centru své síly, protože pozice vnitřní rovnováhy je vycentrovaná, což nám nejlépe umožní vládnout energií kolem sebe. Jsou-li naše ramena srovnaná, chodidla na zemi a pravidelně dýcháme, můžeme se dobře sladit se svým vyšším já.

     Jak nás druzí ovlivňují, poznáme také dle svých myšlenek. Když jsme v blízkosti určitého člověka, začnou se nám v hlavě rojit myšlenky, které mohou směrovat k lásce, osobní proměně, život jako by byl krásný. U jiného to mohou být myšlenky negativní, spojené se strachem, úzkostí, vše jako by bylo složité.

     Je dobré si dávat pozor na to, jak druzí působí na naše emoce. Znenadání můžeme pocítit únavu, vyčerpanost nebo naopak pocity štěstí, klidu. Ze setkání s takovými lidmi můžeme odcházet buď sklíčení, netrpěliví či nazlobení nebo naopak nabití, plní pohody. Mnozí z nás jsou na sebe nazlobení, když jsme z druhých unavení, vyčerpaní. Možná si říkáme: "Málo se snažím, příště se polepším. Asi jsem se vyjádřil/la špatně ". Hledáme v čem jsme udělali chybu a snažíme se druhé ještě usilovněji plně uspokojit. Nedávejte vinu sobě ani druhým.

     Nemůžeme navazovat léčivá spojení, pokud trpíme pocitem méněcennosti. Máme-li z nějakého vztahu špatný pocit, prostě si jen řekněme: "jsem dobrý takový, jaký jsem. Jsem ve svém středu a sebe přijímám celého takového, jaký jsem právě teď ". Tím se vrátíme zpět do svého centra a můžeme pozorovat, co se s naší energií děje v rozhovoru s tímto člověkem.

     Máme důvod, proč být s člověkem, který v nás vyvolává nepříjemné pocity z nás samotných? Proč bychom se měli vystavovat situacím, ve kterých se cítíme sklíčení, nemilovaní či podhodnocení? Proč se během dne vystavujeme situacím, třeba i nenápadným, s úředníky, zákazníky, při telefonním hovoru, které v nás vyvolávají nepříjemné pocity ponížení? Možná jsme převzali energetické vzorce chování- přesvědčení naší společnosti, že si nemůžeme vybírat, s kým budeme a s kým ne. Myslíme si, že musíme dávat svůj čas a energii druhým, věnovat jim pozornost, kdykoliv chtějí být součástí našeho života, že jim musíme dávat lásku, podporu a péči.

     Milovat někoho neznamená, že jeho pocity upřednostníme před těmi svými. Láska má mnoho podob, včetně odmítnutí netolerantního, vtíravého chování,třebaže je toto odmítnutí doprovázeno soucítěním a láskou.  Oddanost svému poslání, úcta a láska k sobě jsou vždycky na prvním místě. Ve svých každodenních kontaktech bychom si měli neustále uvědomovat, že svůj čas a energii nikomu nedlužíme. Byli jsme obdařeni mnoha dary a to, jak je použijeme, rozhodne o tom, jak daleko v životě postoupíme.

     Když se v životě cítíme poníženi, rozzlobeni nebo vyčerpáni, je to náznakem toho, že lidé kolem nás se uzavřeli naší energii. Možná ji nepřijímají tak, aby léčila, ale pouze k posílení vlastního ega. Mohou nás blokovat a odmítat energii, kterou jim dáváme.

     Pokud nás vyčerpá nebo poníží člověk, kterého ani neznáme, dostali jsme tzv. lekci života. Tím  jsme upozorněni, abychom věnovali pozornost tomu, co děláme i sami sobě a podívali se, kdy dáváme energii lidem, kteří ji nejspíš nemohou přijmout. Tehdy se podívejme na své vztahy s přáteli nebo milovanými lidmi. Pak pochopíme, že v nich nějakým způsobem ponižujeme sami sebe. Pokud nejsme připraveni vidět to ve svých vztazích, pošle nám vesmír neznámého člověka, aby ten vzbudil naši pozornost. Je to připomínka, že v některých oblastech svého života nedoceňujeme sami sebe. Proto poděkujme každému takovému člověku, poněvadž je pouze naším poslem uvědomění. Pak se zeptejme: "Vydávám ve  svých vztazích energii, která se mi nevrací ?"

     Chceme mít s lidmi láskyplné kontakty, které nás naplňují a těch můžeme dosáhnout pouze s lidmi, kteří jsou otevření a přijímají to, co jim dáváme: lásku, energii, čas. Pokud chceme mít s lidmi spojení, která jsou léčivá a harmonická, naučme se rovnováze mezi dáváním a přijímáním. Je velmi důležité, abychom si uvědomili nakolik jsem ochotni přijímat. Mnozí z nás jen stěží něco přijmou, ačkoliv velice rádi rozdávají. Máme-li pocit, že druzí si málo váží toho, co jim dáváme, je čas podívat se na svou vlastní otevřenost a umění přijímat. s

     Všichni známe pocit nedocenění. Proto se zeptejme: "Snažil/la jsem se někdy dávat více, než druhý mohl přijmout ?" I takto můžeme ve vztazích vyčerpat svou energii. Nic nenabíjí více, než když mezi dvěma lidmi proudí láska oběma směry. Navzájem se dobíjejí vysíláním lásky jeden druhému a jejím přijímáním. Dáváme-li více lásky než druhý může přijmout, pak se stáváme vyčerpanými.

    

Volně zpracováno dle knihy Osobní síla skrze uvědomění od S.Roman   

copyright© 2009 Iva Radulayová

 

něco k poslechu: